Život je jen ubohou parodií na naše SNY...

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Smutné..Básničky

NENÁVIDÍM...

Nenávidím,když si se mnou hraješ,

nenávidím lži a faleš,

nenávidím pocit samoty a smutku,

nenávidím tvoje oči ty zmetku,

nenávidím tvůj úsměv co mě ničí,

nenávidím,když na mě jen křičíš,

nenávidím,když vím,že mi lžeš,

nenávidím sama sebe,když na tebe myslím,

nenávidím,když nemravně smýšlím,

nenávidím,když vím,že si s ní,

nenávidím pocit chtíže,

řekni mi kam s ním,

nenávidím to,přesto se mi to líbilo,

nenávidím teba,nedáš mi spát,

nenávidím vše,proč se to muselo stát!?

Chci rozkřičet do světa to,

co mě trápí,

zbavit se problémů,

co život mi krátí,

chci být volná a nespoutaná,

někým milím milována.

V srdci mít lásku,radost a štěstí,

problémům akorát ukázat pěstí!

 UŽ NIKDY..♥

Už nikdy nespatříš můj smích,

už nikdy neusítíš,jak taje sníh,

už nikdy nepolíbíš mé rty,

už nikdy nebudou zdát se ti sny,

už nezašeptáš ,,mám tě rád."

už nikdy mi nebudeš moci polibek dát!

Navěky si odeešel a proto SPÍŠ!

BOLEST
Viděl její smutnou tvář
kterou smíval její pláč.
Viděl její oči uplakaná,
její vlasy krásně rozcuchaná.
Viděl její třesoucí se ruce
cítil jak moc ji bolí srdce.
Netušil, že takhle bolí láska
nevěřil že, tohle je ta kráska.
Ta kterou opustil a miloval
díval se na ni a litoval.

Stýská se mi

V místech, kde spolu jsme chodívali,
já opět, bezděky volným krokem kráčím,
obloha modrá, slunce si září ze své nebeské dáli,
a prostranství, porostem svým travnatým,
pod palčivými paprsky vydává vzpomínkovou vůni.

Zvolna tak míjím obytné domy
a bohatou zelení rozsochaté stromy,
kde spočinout lze zahálkou sobě
ve chladivém stínu, jako ve vodní tůni,
na lavičkách pod rameny větví stulit se k tobě,
pod ochranou vzrostlých javorů a košatých lip,
posedět zase spolu, tak jako dřív.

Pocitem marnosti nitro je naplněno,
nevrátí se, jednou už prošlé,
to léto tak vzrušivě horoucí,
pavučinkami jemných vláken prorostlé,
bytosti spojeny touhou žádoucí,
kdy polibky tvé, svůj žár vroucně předávaly,
v mých hlubinách tvé doteky se utápěly
a ve tvých očích bylo srdce mé polapen
o.!♥

PLÁČ

Sedím na ulici,

všechno se se mnou točí,

před očima vzpomínky

z té proklaté lásky.

Je to minuta, možná dvě,

co rozpadlo se mi nebe,

co rozpadl se mi svět,

bolest v srdci se krčí,

a všichni se na mě mračí,

mračí se do zimy,

z lásky zbyly jen trhliny,

trhliny v mém srdci,

co tolik tlačí.

Budeš mi znovu lhát,

že máš mě tolik rád?

Zalhal jsi!

,, Miluju tě, " říkal jsi♥

 

 

 

 

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.